Bekasina otavní aneb po pás v Křemelné

Nestává se to často, ale jsou okamžiky, kdy se při svých cestách za jeleny dostávám i k možnosti fotografovat druhy, které bych v podmínkách Šumavy hledal jen velice těžko. Obzvlášť, jedná-li se o druh jakým je Bekasina otavní (Gallinago gallinago). Na území ČR je sice pravidelně, avšak řídce hnízdícím druhem a je zvláště chráněná jako silně ohrožený druh. Nikdy jsem neměl moc možností se s ní blíže setkat. Vnímal jsem ji vždy jen jako součást otevřených lučních podmáčených biotopů s vysokou hladinou spodní vody a to jen když jsem zaslechl její typický "mekavý" zvuk, jež vydávala v toku při střemhlavém letu chvěním ocasních per.

Toho odpoledne jsem měl namířeno na místa, kde horní tok řeky Křemelné meandruje rozlehlými pláněmi a jelení zvěř zde v tuto dobu často vytahuje na večerní pastvu. Měl jsem dost času a tak jsem se "loudal" proti proudu řeky a sledoval výsledky práce bobrů, kteří zde během nedávné doby vytvořili několik hrází. Díky tomu se v jednom místě vylila řeka ze svých břehů a zatopila část louky, jenž jsem musel opatrně přebrodit, abych se dostal do míst, kam jsem směřoval. Pomalu jsem procházel vzniklou "rozlitinou" a náhle přede mnou vylétla bekasina a hned zase opodál zapadla zpět do zatopených travin. Opakovaně se ozývala krátkým "keč, keč" a předstírala zranění, aby upoutala mou pozornost. Po chvíli však odlétla a zmizela z dohledu. Bylo mi jasné, že jsem se dostal do těsné blízkosti hnízda nebo mláďat a na jeleny jsem už od té chvíle ani nepomyslel.

Zůstal jsem stát a pomalu očima důkladně prohledával každý kousek svého okolí, zatím ale bez úspěchu. Mezitím se dospělá bekasina vrátila překvapivě nazpět. Několikrát prolétla nízkým klikatým letem kolem a pak zapadla do travin přibližně dvacet metrů ode mne. Přikrčil jsem se a mezerami v trávě sledoval, či spíše odhadoval, kde se asi objeví v příštích okamžicích. Postupně, jak se přibližovala směrem ke mně, začínal jsem věřit, že se mi ji podaří vyfotografovat. Musel jsem se ale ještě více přikrčit, abych nezradil její ostražitost. To už mi ale voda začínala plnit holinky. Měl jsem štěstí a v jedné z mála větších mezer se na vteřinku zastavila aby zkontrolovala jestli je "vetřelec" stále na svém místě. Já tak díky tomu měl možnost udělat pár záběrů. Pak mi ale na delší dobu zmizela z dohledu a já ztratil přehled o jejím pohybu. Tušil jsem, že není daleko, ale už jsem kvůli bolesti v kolenou nevydržel se nepohnout. Pomalu jsem si klekl a vzápětí zjistil, kde bekasina celou tu dobu byla. Neustála můj pohyb a prudce odlétla. Ze stejného místa se však vzápětí začalo ozývat pronikavé pískání. Nedokázal jsem odolat zvědavosti a po čtyřech se opatrně přesunul do místa odkud se zvuk šířil. Po bližším zkoumání jsem objevil důvod neobvyklého chování bekasiny. Nedaleko mne se v trávě krčilo drobné kuře velikosti většího vlašského ořechu.

Nikdy by mne nenapadlo, že budu mít možnost něco podobného vidět a zažít, ale ihned jsem začal přemýšlet o šanci vyfotografovat oba dva společně. Doufal jsem, že se bekasina ke svému kuřeti opět vrátí, tak jako již o chvíli dříve. Musel jsem tedy najít polohu, která by ji nezradila, a ve které bych vydržel delší dobu bez pohnutí. Dlouho jsem přemýšlet nemusel, protože možností nebylo mnoho. Zhluboka jsem se nadechl a usadil se "pohodlně" do bublajícího proudu rozmočené louky. Pocity, které se mne v tu chvíli zmocnily asi popisovat nemusím, obzvlášť s přibývajícími minutami mne začínal přemáhat pocit, jestli mi to vůbec za to utrpení stojí. Ale dočkal jsem se a bekasina se po chvíli vrátila zpět. Několikrát mne opatrně obešla a pak se váhavě objevila i u svého kuřete. A právě na tuto chvíli jsem celou tu dobu čekal...

Bývají to zvláštní náhody a shody okolností, ale stávají se a posouvají mne vždy o krůček dál v poznání způsobu života jednotlivých druhů. A i přesto,že jsou to většinou jen krátké okamžiky, bývají vždy nádherné a velice intenzivní.

Komentáře k tomuto článku

• David Liška

  Teda tohle jsem čet se zatajeným dechem. Tvoje články mě vrací do dětství, kdy jsem chodil s dědou rybařit a kolem řek bylo takových setkání spousta. Dobré světlo!
  

• Lukáš Pich

  To je úžasná dokumentace, bekasinu jsem naživo ještě neměl to štěstí potkat. Navíc při představě divoké šumavské přírody to musel být opravdu jedinečný zážitek. Na první fotografii se budu ještě nějakou chvíli koukat, moc mě zaujala!
  To mě těší. Děkuji.

• Tomáš Brinke

  Blahopřeji k neobvyklému zážitku zúročenému pořízením překrásných fotografií. Opravdu nevšední a možná již těžko opakovatelná příhoda. Vzpomínám také na mé první bližší setkání s bekasinou na Šumavě na Knížecích Pláních. Procházel jsem ostřicovou loukou, velmi jsem se lekl, když mi těsně z pod nohou vylétla bekasina. Zastavil jsem se a dál již neudělal ani krok. Tušil jsem důvod tohoto blízkého setkání. Po odhrnutí trsu ostřice jsem spatřil hnízdo a v něm 4 hnědá černě skvrněná zašpičatělá vejce. Rychle jsem obloukem odešel, aby se bekasina mohla co nejdříve na hnízdo vrátit. Asi po dvou týdnech jsem se na místo vypravil znovu, abych zjistil, jak dopadlo její hnízdění. Podle zbytků skořápek v hnízdě se dalo soudit, že bekasina svou snůšku úspěšně vyseděla a její hnízdo zůstalo případným predátorům utajeno do poslední chvíle.
  

Přidat nový komentář