Dva z mnoha…
Epilog

Životy jelenů. Kolik toho o nich víme a víme už vše? U většiny jelenů končí příliš brzy, u dalších sice o něco později, ale stejně nám toho o nich moc neprozradí a jen ve výjimečných případech se jeleni dožijí vyššího věku a nám se navíc naskytne příležitost sledovat jejich životní příběhy. Obzvlášť jde‑li o jeleny z volných honiteb.

Mé poslední setkání s Králem – při říji v roce 2015.

V dnešní době nám hodně může pomoci telemetrické sledování pomocí obojků s technologií GPS nebo označení některých jedinců ušními značkami. Vždy ale půjde pouze o nepatrný vzorek z populace. Nejběžnějším a pro většinu z nás i nejzajímavějším způsobem tak nadále zůstane hlavně přímé pozorování, případně sbírání shozů a úlovky.
Smysluplnou pomůckou pro přímé pozorování je pro mě označování jelenů ušními značkami. Mnohokrát jsem si díky tomu mohl v praxi ověřit, že tento nejlevnější způsob označení je pro naše poznání zcela dostačující. Opakovaně jsem si také mohl poopravit různá „zaručená moudra“ o jelenech, neboť jsem měl možnost dlouhodobě sledovat šumavské jeleny, u nichž za jejich života došlo z nějakého důvodu k zásadní změně v podobě paroží a jen díky drobné ušní značce jsem si mohl být jistý, že jde o stejného jedince. Také proto jsem okamžiky ze životů některých jelenů mohl přiblížit čtenářům mých stránek. Neodmyslitelný význam pro výše popsané mají i přezimovací obůrky, kde tito jeleni každoročně zimovali.

KRÁL A FRANTA

V článku nazvaném „Dva z mnoha…“ jsem popsal dva šumavské jeleny – Krále a Frantu. Šlo o zástupce první generace jelenů pravidelně zimujících v některé z přezimovacích obůrek budovaných postupně od roku 1999. Díky tomu jsme měli jedinečnou možnost sledovat jejich postupné stárnutí a změny jejich paroží. Oba jeleny jsem měl možnost v posledních letech pravidelně pozorovat a také fotografovat kromě zimního období i v přirozeném prostředí – ve volné přírodě na Prášilsku a v oblasti Rokyteckých slatí. S odstupem času si troufám tvrdit, že významnou roli v jejich životě sehrály v první řadě právě přezimovací obůrky a také nastavená a dlouhodobě dodržovaná opatření v kritériích lovu.
Shozy obou jelenů z roku 2012 překonaly hodnotu 200 bodů CIC. Bylo to dlouhých 13 let od posledního oficiálního úlovku jelena s takovou bodovou hodnotou trofeje na Šumavě. Královy shozy jsme ohodnotili na 204 bodů CIC, Frantovy měly o bod méně. Rok poté byl díky shozům Krále zaznamenán první „zlatý“ jelen v oblasti jihozápadní Šumavy: 212 bodů CIC. Frantovy shozy měly hodnotu 201 bodů. Zásadním rokem v síle paroží obou jelenů byl rok 2013/2014, kdy bodová hodnota shozů nalezených na jaře 2014 dosáhla možného maxima. Shozy tehdy odhadem třináctiletého Krále překonaly rekordních 216 bodů CIC a shozy dvanáctiletého Franty byly ohodnoceny na více než 206 bodů CIC. V zimě 2014/2015 se Král vrátil na své zimoviště s jen o něco slabším parožím než o rok dříve (shozy dosáhly hodnoty 198 bodů CIC), ale paroží Franty doznalo výrazných změn. O příčinách, které k tomu vedly, jsme mohli jen spekulovat, protože žádné viditelné zranění nebylo na jelenovi patrné. Zjevná byla pouze ztráta hmotnosti. Musím přiznat, že jsem byl zvědav, „s čím“ jeleni přijdou v následujících letech a jestli jejich zdravotní stav a věk ještě dovolí nějakou zajímavost. Dnes již vím, že jsem se měl na co těšit.

KONEC NEZAPOMENUTELNÝCH JELENŮ

V zimě 2015/2016 se oba jeleni vrátili do „svých“ obůrek a co se týče paroží, bodově na tom byli o trochu lépe než v předcházejícím roce. Hodnota shozů Krále (obr. 1) z jara 2016 dosáhla 205 bodů CIC a u Franty (obr. 2) se i po srážce za nesouměrnost trofeje vyšplhala na 194 bodů CIC. Zajímavostí v případě Franty byl i fakt, že datum, kdy oba parohy shodil, se přibližně o měsíc posunulo. Zatímco běžně jsme jeho shozy nacházeli v první polovině února (8.–12.), v roce 2016 to bylo až kolem 10. března. Bylo jasné, že od něj se „toho“ už moc nedočkáme, v čemž nás utvrzovala skutečnost, že i v tom roce byl výrazně vyhublý.
Druhá polovina roku 2016 předznamenala konec Krále, jednoho z bodově nejsilnějších jelenů jihozápadní části Šumavy a historicky prvního zaznamenaného „zlatého“ jelena z této oblasti. V místech, kde se zdržoval vždy před říjí, nebyl nikým pozorován, jak bývalo zvykem v předchozích letech. Nebyl zachycen ani fotopastmi, které měli modravští kolegové instalované u slanisek, kde se Král vždy v průběhu léta „fotil“. V období říje ho také nikdo na jeho tradičním říjišti nezahlédl a ani jeho typické hluboké troubení nebylo odnikud slyšet. Definitivním utvrzením, že se s ním něco stalo, byla skutečnost, že se nevrátil do přezimovací obůrky, kam přicházel vždy jako jeden z prvních. Důvodů jeho konce se nabízí hned několik, ale můžeme o nich už jen spekulovat.
Franta přečkal zimu 2016/2017 s parožím podobným tomu z předešlého roku, jen snad o něco slabším (obr. 3). Jeho fyzický stav zůstával nezměněn. V polovině dubna odešel z přezimovací obůrky a celé jaro a léto jsem se s ním v místech, kde býval doma a kde jsem ho měl možnost několikrát fotografovat, nesetkal. To jsem ještě netušil, že do své obůrky se již nevrátí. Koncem listopadu 2017 byl nedaleko ní uloven jedním z mých kolegů starý jelen se zajímavou trofejí (obr. 4). Na první pohled nebylo hned po ulovení úplně zřejmé, jestli jde o Frantu, ale podezření jsem se ve své mysli nemohl zbavit. Rozřešení dala až důkladná kontrola slechů uloveného jelena, ve kterých zůstaly patrné díry po ztracených ušních značkách. Již nebylo pochyb, že 25. listopadu 2017 odešel i druhý z nejsilnějších jelenů jihozápadní Šumavy posledních let. Při jeho vyvrhování bylo zjištěno, že kromě motolice obrovské v játrech měl také stěnu bachoru velkou plochou přirostlou k břišní dutině, patrně po nějakém starším zranění. To mohla být příčina náhlé změny tvaru paroží a viditelného tělesného hmotnostního úbytku od roku 2015.

TAKOVÉ JELENY MŮŽEME NA ŠUMAVĚ MÍT

Myslím, že oba jeleni zanechali v šumavských lesích svou nesmazatelnou stopu a díky jejich fotografiím a shozům zůstanou názorným příkladem toho, jaké jeleny bychom zde mohli potkávat i v budoucnu. Doufám jen, že to bude brzy…

Komentáře k tomuto článku

• Carri

  Hi md-wildlifephoto.cz administrator, Thanks for the well-presented post!
  

• Marie Valdmanová

  Že už není ani Franta, mě dost zaskočilo... Marku, se slzou v očích moc děkuji za překrásné fotky se zajímavými příběhy!
  

• Míra Milata

  Skvělá dokumentace vývoje paroží za život jelenů v závislosti na jejich kondici a zdravotním stavu. Marku dej vědět kolik roků se dožil Franta. Moc rád čtu tvé články a už se těším na další.
  

Přidat nový komentář