"KAZI" příběh laně

V únorovém čísle Světa myslivosti jsem si se zájmem přečetl článek „Jelení babičky – v honitbách je máme, ale unikají naší pozornosti“ od kolektivu autorů. Ti v něm otevřeli téma, které svým obsahem jistě zaujalo velkou část myslivecké veřejnosti, přestože nejde o trofejovou zvěř. Laním se z pochopitelných důvodů nikdy nevěnuje tolik pozornosti jako jelenům. Jejich bližší a dlouhodobá identifikace ve volné přírodě je totiž až na naprosté výjimky téměř nemožná.

V Národním parku (NP) Šumava probíhal od r. 2005 rozsáhlý výzkumný projekt, který se zabýval studiem pohybu, aktivity a chování jelenovitých pomocí dat z obojků s vysílači GPS. Jelení zvěři včetně laní byly po imobilizaci nasazeny kromě obojku také ušní značky pro snazší identifikaci v přírodě a po sejmutí obojku. Označená zvěř zpravidla trávila zimu v některé z přezimovacích obůrek. Díky tomu se dá u některých laní za předpokladu, že nebyly uloveny nebo neuhynuly, podrobně vysledovat jejich příběh. Jejich věk byl při imobilizaci ale většinou pouze odhadnut, takže ho s postupem času nelze spolehlivě porovnávat s fyzickým či zdravotním stavem konkrétních laní. Výjimkou jsou laně, které byly označeny ušní značkou již jako kolouši (obr. 1) nebo jako dvouleté laňky – pokud se dožily současnosti, jejich věk je zřejmý. Vizuální určování věku laní je obecně velice obtížné (obr. 2) a v praxi se provádí většinou do kategorií „mladá laň“, „dospělá laň“ a „stará laň“. Mám vypozorováno, že mluvíme-li o „staré lani“, u níž lze pozorovat již prokazatelné známky stárnutí, jde vždy o věk 15 a více let (obr. 3). Ale ani to nemusí být u laní spolehlivým vodítkem. Limitujícím ukazatelem je zdravotní stav a hlavně opotřebení chrupu, především řezáků (i když i v tomto případě existují výjimky).

V historii přezimovacích obůrek vybudovaných v NP Šumava v letech 1999–2001 figuruje jedna laň, jejíž příběh bych čtenářům rád přiblížil pomocí svých dokumentačních fotografií. Podle nich si každý může udělat obrázek o fyzickém stavu této laně v průběhu 16 let jejího života. Jako jedna z mála měla štěstí unikat všem nástrahám a dodnes je zajímavým a poučným živoucím příkladem fyzického vývoje určitého typu jelení zvěře.

Rok 2014, šestnáctiletá jelení babička Kazi bez výrazných známek stárnutí.

V r. 2000, tedy pět let před tím, než se na Šumavě rozběhl projekt telemetrického sledování jelení zvěře, přišel tehdejší vedoucí Lesní správy Křemelná Ing. Milan Suk, Ph.D., s návrhem označit v přezimovací obůrce Paště (vybudované v r. 1999) jeden kus jelení zvěře. Povedlo se, 5. března byla „uspána“ dvouletá laň (obr. 4). Označena byla v té době jediným možným způsobem, který jsme měli k dispozici – do pravého slechu velkou modrou plastovou ušní značkou a do levého mosazným štítkem pro případ, že by o značku v průběhu života přišla. Dostala jméno Kazi podle toho, že 5. března má svátek Kazimír. Kazi je jednou z těch „hezkých“ laní s dlouhým štíhlým krkem, dlouhou hlavou a ladným pohybem. Taková, která zaujme na první pohled a jíž byste její věk nehádali. Během let 2000–2014 se většinou pravidelně každou zimu vracela do „své“ přezimovací obůrky. Výjimkou byl pouze rok 2007, kdy bylo kvůli orkánu Kyrill poničeno oplocení obůrky. Ten rok bylo také málo sněhu – podobně jako letos. V průběhu všech let, kdy jsem měl možnost Kazi pozorovat, se mi ji pouze dvakrát podařilo vyfotografovat s jejím kolouchem – v r. 2010 (obr. 9) a v r. 2014 (obr. 11). V ostatních letech se nedalo jednoznačně určit, zda k ní některý z kolouchů v obůrce patřil. Mohlo se stát, že byl buď uloven, nebo se nedal ve větším množství zvěře spolehlivě poznat. Zajímavostí je loňský, resp. letošní rok: Kazi v 16 letech prokazatelně vodila koloucha. V budoucnu bude pozoruhodné sledovat, kam až se posune její reprodukční věk.

V r. 2000 mě nenapadlo, že v příštích letech budu Kazi nepřetržitě vídat každý rok. Nyní doufám, že se s ní budu ještě dalších několik let pravidelně setkávat a že ONA bude jednou z těch „jeleních babiček“, jejíž příběh nám nezůstane skrytý a utajený. Pokud se budeme v budoucnu ještě více zajímat o fyzický, příp. reprodukční věk laní ve volné přírodě, troufám si tvrdit, že jedinci ve věku 18–20 let nebudou jen pouhou výjimkou, jako je tomu u jelenů.

Komentáře k tomuto článku

• Martin Ž

  Dobrá práce!!
  

• Jirka Ambrož

  Tiše závidím. Moc se mi líbí, jak to máš pěkně zdokumentovaný. Je za tím spousta času a práce. Smekám.
  

• Harold

  To the md-wildlifephoto.cz owner, Your posts are always well-formatted and easy to read.
  

Přidat nový komentář