Jelení říje v bezzásahovém území NP Šumava, časopis Svět myslivosti 9/2010

V poslední době se můžeme stále častěji setkávat s fotografiemi s přírodní tématikou mladého šumavského fotografa Marka Drhy. Protože se blíží čas jelení říje, zeptal jsem se svého kamaráda a bývalého kolegy na jeho koníčka, zejména v souvislosti s fotografováním jelení zvěře v podmínkách Národního parku Šumava.
jelen evropský, Velká Mokrůvka

Jaké byly Tvé fotografické začátky a s jakým vybavením nyní pracuješ?
Fotografování přírody bylo, dá se říci, mým tajným snem již od dětství, kdy jsem si nejraději prohlížel knížky s fotografiemi zvěře a přírody, především od Slávy Štochla. Díky rodičům jsem měl k přírodě a ke zvěři velmi blízko a později jsem si mohl při svém zaměstnání na Správě NP Šumava, kdy je částečně náplní mé práce i můj další koníček – myslivost, začít tento sen plnit. V současnosti používám techniku od firmy Canon s mnoha různými doplňky.

Co Ti přináší větší zážitky – lov, nebo fotografování? Lze to vůbec srovnávat?
Obojí je pro mě krásné a obojí má své kouzlo, ale pokud chci dosáhnout nějakého výsledku, nedá se to kombinovat. Jsem velmi rád součástí dějů v přírodě, být nezpozorován v blízkosti jakékoliv volně žijící zvěře či živočicha je pro mě svým způsobem „adrenalin“. Rozdíl je hlavně v tom, že při lovu nepotřebuji mít ideální světlo a nevadí také větší vzdálenost. Často však divadlo, které sleduji, končí výstřelem. Fotografování je naopak v tomto směru daleko náročnější a z určitého pohledu je pro mě přitažlivější. Jde především o zážitky, přičemž ne vždy se podaří to, co si zrovna přeji a naplánuji. Realita bývá plná překvapení, a to je na tom tak krásné.

Nedávno ses veřejnosti představil překrásnými fotografiemi jelení zvěře pořízenými v uplynulých dvou letech v šumavské části tzv. „Divokého srdce Evropy“. Můžeš čtenářům přiblížit, o jaké území jde?
Není to oficiální název tohoto území, spíše pracovní, ale dá se říci, že „Divoké srdce Evropy” je jádrem nejrozsáhlejšího lesního komplexu střední Evropy po obou stranách česko-německé hranice. U nás toto území zahrnuje centrální část šumavských plání v oblasti Modravských slatí a hraničního hřebene v úseku vymezeném přibližně vrcholy Černá Hora, Luzný, Roklan, Poledník a Studená Hora. Celé území má statut jádrové přírodní zóny národního parku a podléhá proto konceptu ochrany nerušeného průběhu přírodních procesů s vyloučením lovu jelení zvěře. V průběhu 90. let velká část ploch starých smrčin odumřela v důsledku gradace kůrovce a dnes jsou tyto plochy typické převážně vývojovým stadiem mladého lesa s vysokým podílem stojícího a ležícího odumřelého dřeva.
jelen evropský, Malá Mokrůvka

Je velký je rozdíl v chování zvěře, zejména v porovnání s územím, kde se „normálně“ loví?
Rozhodujícím faktorem pro chování nejen jelení zvěře je především klid. Na území, kde se „normálně loví“, se vlivem turistického ruchu a v současnosti zvýšené lesnické činnosti stala z jelení zvěře zvěř noční, což platí i pro období říje. Naproti tomu na území, kde se neloví, není zvěř téměř ničím a nikým zneklidňována a může plně využívat své přirozené pastevní cykly. Neznamená to však, že by ztrácela svou plachost. V zimě totiž přetahuje na místa, kde lov probíhá, takže „člověka“ zná velice dobře. Co se týče jelení říje v „Divokém srdci“, tak ta probíhá s přestávkami téměř celý den, což je pro fotografování více než ideální.

Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že odumřelý mateřský porost představuje pro fotografa či filmaře tetřevího toku obrovskou výhodu. Je to také výhoda při fotografování jelení zvěře? Jak se dá na plochách ponechaných samovolnému vývoji pohybovat?
Výhodu to má asi jen jedinou, a tou je ideální světlo vhodné pro fotografování. Nevýhod je hned několik. V prvé řadě musím říci, že procházet plochami, kde 100 % suchých stromů leží všemi směry přes sebe a mezi nimi vyrůstá množství různě vysokých stromků nové generace mladého lesa je výkon, který si málokdo dokáže představit. Zvláště když se potřebuji pohybovat tiše a s ideálním větrem ... A protože říje probíhá vždy jen na určitých místech, musím počítat s dostatečnou časovou rezervou na cestu tam, ale hlavně na cestu zpátky. V těchto podmínkách se též velmi špatně odhadují vzdálenosti. Dohlédnete sice relativně daleko, ale jelení zvěř není přes vrstvy odumřelého dřeva téměř vidět. Často se tak dostanu do těsného kontaktu se zvěří, ale mnohdy ji nemohu dobře vyfotografovat, protože je buď tak moc blízko, že objektiv s pevným ohniskem je překážkou, nebo vidím jen část těla zvěře. To samozřejmě vždy platí za předpokladu, že se mi k ní podaří nepozorovaně se přiblížit.
jelen evropský, Velká Mokrůvka

Co rád fotografuješ kromě jelení zvěře?
Nemohu říci, že bych fotografoval něco raději. Snažím se fotografovat přírodu se vším, co k ní patří, přičemž hodně záleží na mé náladě a celkovém rozpoložení. Vše je podmíněno ročním obdobím a volným časem, který tomu věnuji. Snažím sekaždý nápad na konkrétní fotografii dobře promyslet a potom se pokouším jej zrealizovat, což se ne vždy daří podle mých představ. Když jsem začínal, prošel jsem si metodou „pokus-omyl“ fotografování květin, makrofotografii, fotografování krajiny a v současné době zvířat. Pokud bych měl přece jen vyzdvihnout některý z motivů, je to řeka Křemelná, k níž mám tak trochu osobní vztah.

Které roční období máš jako fotograf nejraději?
Protože fotografuji přírodu, je to jednoznačně podzim. Kdo neviděl barevněmlhavý podzim na Šumavě, ten to nepochopí.

Nejraději fotografuješ v přirozeném prostředí, přesto jsou z dlouhodobého hlediska zajímavé Tvé fotografie např. z přezimovacích obůrek. Můžeš porovnat fotografování v obůrkách a ve volnosti?
Je to tak, nejraději fotografuji zvířata v jejich přirozeném prostředí, ale nebráním se ani fotografování ochočených zvířat. Výsledný efekt se ale nedá srovnávat, protože v přírodě jsem především odkázán na své znalosti a souhru okolností se štěstím. Pro mě má fotografování v přírodě, tzv. „wildlife fotografie“, daleko větší cenu, protože s každou, i když ne zrovna povedenou fotografií, mám spojený krásný zážitek, kvůli němuž to vlastně dělám. Tuto hodnotu je ale schopen poznat a ocenit většinou jen fotograf přírody nebo člověk velmi dobře obeznámený s životem daného druhu zvířete. V přezimovacích obůrkách pro jelení zvěř je sice volně žijící zvěř, ale je limitována prostorem a její fotografování není tak složité. Velmi cenné v tomto případě je však dlouhodobé hledisko, protože každý rok se do obůrky v zimním období vrací v mnoha případech stejná zvěř a já mám díky fotoarchivu možnost sledovat její vývoj.
jelen evropský, Malá Mokrůvka

Začínal jsi jako čirý amatér fotografující ve svém volném čase. Jak jsou nyní využívány výsledky Tvé práce coby zaměstnance NP, příp. jak by sis představoval budoucnost v přínosu pro NP?
Nemyslím si, že bych byl někdo jiný než fotoamatér. Jen využívám toho, že na Šumavě žiji a pracuji a také svých znalostí zvěře a prostředí, v němž se vyskytuje. Některé mé fotografie využívá Správa NP na různé prezentace, výstavy (v poslední době např. výstava „Šumava“ v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, nebo výstava „Šumavská divočina“ – expozice je součástí výstavy Wild Wonders of Europe – pozn. aut.) a také v časopisu Šumava. Do budoucna bych rád nadále spolupracoval se Správou NP na vytváření portfolia kvalitních fotografií s možností využívat profesionální techniku. Tu si vzhledem k finanční náročnosti nemohu zatím dovolit, což se snad v brzké době částečně podaří.
 

Děkuji za rozhovor, přeji dobré světlo a hodně štěstí! Ing. Miroslav Michna

Komentáře k tomuto článku

  • Honza

    Bomba... je super, když má někdo práci koníčkem, ať už částečně nebo zcela. Šumava je nádherná a Marek proniká do jejího jádra, nejen fyzicky ale i mentálně.

Přidat nový komentář