Kazi – příběh laně (epilog)

jelen, šumava

V jednom z mých článků (Kazi - příběh laně) jste se mohli dočíst něco o "jeleních babičkách". Laních, jejichž život bývá zpravidla lidskému podvědomí utajený, ale na druhou stranu může být také velice zajímavý. Napsal jsem tehdy, že laním se z pochopitelných důvodů nevěnuje tolik pozornosti jako jelenům. Jejich bližší a dlouhodobá identifikace ve volné přírodě je totiž až na naprosté výjimky téměř nemožná. Konstatoval jsem také, že v historii přezimovacích obůrek vybudovaných v NP Šumava v letech 1999–2001 figuruje jedna laň, jejíž příběh jsem vám přiblížil pomocí svých dokumentačních fotografií. Podle nich si každý mohl udělat obrázek o fyzickém stavu této laně v průběhu 16 let jejího života. Jmenovala se Kazi a jako jedna z mála měla štěstí, že unikala všem nástrahám a dožila se úctyhodných 18 let (obr. 1-12). Do konce letošního března tak byla zajímavým a poučným příkladem fyzického a reprodukčního vývoje určitého typu jelení zvěře. Tehdy v r. 2000, když jsme ji označili, mě ani v nejmenším nenapadlo, že po šestnácti letech "naší známosti" budu bohužel také u konce její životní cesty na stejném místě, kde byla označena a kde trávila bezmála polovinu z každého roku svého života.

Abych ale začal od začátku: V Národním parku (NP) Šumava probíhal od r. 2005 rozsáhlý výzkumný projekt, který se zabýval studiem pohybu, aktivity a chování jelenovitých pomocí dat z obojků s vysílači GPS. Jelení zvěři včetně laní byly po imobilizaci nasazeny kromě obojku také ušní značky pro snazší identifikaci v přírodě a po sejmutí obojku. Označená zvěř zpravidla trávila zimu v některé z přezimovacích obůrek. Díky tomu se dá u některých laní za předpokladu, že nebyly uloveny nebo neuhynuly, podrobně vysledovat jejich příběh. Jejich věk byl při imobilizaci ale většinou pouze odhadnut, takže ho s postupem času nelze spolehlivě porovnávat s fyzickým či zdravotním stavem konkrétních laní. Výjimkou jsou laně, které byly označeny ušní značkou již jako kolouši nebo jako dvouleté laňky – pokud se dožily současnosti, jejich věk je zřejmý. Jednou z nich byla také Kazi.

  • obr. 1: Rok 2000 a první označený kus jelení zvěře v přezimovací obůrce Paště – dvouletá laň, která dostala jméno Kazi. obr. 1: Rok 2000 a první označený kus jelení zvěře v přezimovací obůrce Paště – dvouletá laň, která dostala jméno Kazi.
  • obr. 2: 2005, sedmiletá Kazi v přezimovací obůrce. obr. 2: 2005, sedmiletá Kazi v přezimovací obůrce.
  • obr. 3: 2006, Kazi ve věku osm let. obr. 3: 2006, Kazi ve věku osm let.
  • obr. 4: 2008, desetiletá Kazi se většinou pravidelně vracela do přezimovací obůrky. obr. 4: 2008, desetiletá Kazi se většinou pravidelně vracela do přezimovací obůrky.
  • obr. 5: 2009, jedenáctiletá Kazi. obr. 5: 2009, jedenáctiletá Kazi.
  • obr. 6: 2010, když bylo Kazi 12 let, podařilo se mi ji vyfotografovat s jejím kolouchem. obr. 6: 2010, když bylo Kazi 12 let, podařilo se mi ji vyfotografovat s jejím kolouchem.
  • obr. 7: 2011, 13 let. obr. 7: 2011, 13 let.
  • obr. 8: 2012, 14 let by této lani asi nikdo nehádal. obr. 8: 2012, 14 let by této lani asi nikdo nehádal.
  • obr. 9: 2013, Kazi ve věku 15 let. obr. 9: 2013, Kazi ve věku 15 let.
  • obr. 10: 2014, Kazi v 16 letech se svým „dobrým“ kolouchem. obr. 10: 2014, Kazi v 16 letech se svým „dobrým“ kolouchem.
  • obr. 11: 2015, 17 let obr. 11: 2015, 17 let
  • obr. 12: 2016, pohublá osmnáctiletá Kazi, které chyběla její obr. 12: 2016, pohublá osmnáctiletá Kazi, které chyběla její "modrá náušnice".

V r. 2000, tedy pět let před tím, než se na Šumavě rozběhl projekt telemetrického sledování jelení zvěře, jsme v přezimovací obůrce Paště (vybudované v r. 1999) označili jeden kus jelení zvěře. Povedlo se, 5. března byla „uspána“ dvouletá laň. Označena byla v té době jediným možným způsobem, který jsme měli k dispozici – do pravého slechu velkou modrou plastovou ušní značkou a do levého mosazným štítkem pro případ, že by o značku v průběhu života přišla. Dostala jméno Kazi podle toho, že 5. března má svátek Kazimír. Během let 2000–2016 se většinou pravidelně každou zimu vracela do „své“ přezimovací obůrky. Výjimkou byl pouze rok 2007, kdy bylo kvůli orkánu Kyrill poničeno oplocení obůrky. V průběhu všech let, kdy jsem měl možnost Kazi pozorovat, se mi ji pouze dvakrát podařilo vyfotografovat s jejím kolouchem – v r. 2010 (obr. 6) a v r. 2014 (obr. 10). V ostatních letech se nedalo jednoznačně určit, zda k ní některý z kolouchů v obůrce patřil, nebo o něho ještě před návratem do obůrky přišla. Mohlo se stát, že byl buď uloven, nebo se nedal ve větším množství zvěře spolehlivě poznat. Zajímavostí určitě zůstane rok 2014, kdy Kazi v 16 letech prokazatelně koloucha vodila. Uplynul rok 2015, ve kterém Kazi znovu přečkala zimu v přezimovací obůrce a přišel rok 2016. Od kolegy, který má obůrku na starost, jsem se dozvěděl informaci, že Kazi opět v pořádku dorazila. Strávil jsem proto v obůrce několik odpolední a večerů, abych pořídil důležitou fotodokumentaci, laň jsem ale nezahlédl. Úspěšný jsem byl až jednoho podvečera, kdy jsem si všiml staré a poněkud pohublé laně s nápadně prošedivělou hlavou a mosazným štítkem v levém slechu. Nebylo pochyb, že se jedná o hledanou laň, které pouze chyběla její "modrá náušnice". Byla to Kazi na níž už byly sice patrné známky stáří, ale její fyzický stav nenaznačoval žádné zásadní zdravotní problémy. Vypadala zcela v pořádku. Zvrat nastal 25. března ráno, kdy byla v přezimovací obůrce nalezena zesláblá, neschopná pohybu a my byli bohužel nuceni ukončit její životní pouť šumavskými lesy, abychom zkrátili utrpení způsobené pomalým zhasínáním (obr. 13). Byl to pro mě zvláštní a těžko popsatelný pocit a musím říci, že jsem si za ty roky vybudoval určitý vztah k některým osobnostem "jeleního světa" a není mi úplně jedno, co se s nimi děje. V koutku duše jsem také doufal, že by Kazi mohla pokořit hranici dvaceti let svého věku, čímž by posunula míru mého poznání zase o kousek dále.

Obr. 13: 2016, odevzdaný pohled zesláblé Kazi, která už nebyla schopná pohybu.

jelen, šumava

Projekt telemetrie v NP Šumava dávno skončil a z označených jedinců zbývá bohužel už jenom malá hrstka. Někteří byli v průběhu uplynulých let uloveni, jiní uhynuli, další mohli o své označení přijít a někteří zmizeli beze stopy. Myslím si, že je velká škoda, když se i nadále neprovádí označování další jelení zvěře alespoň ušními značkami, protože s minimálními náklady se nám dostává možnosti nahlédnout do soukromí konkrétních jedinců, jejich fyzického vývoje a zdravotního stavu v přirozených podmínkách NP Šumava.

Obr. 14: Opotřebení chrupu spodní čelisti osmnáctileté laně.

jelen, šumava

Komentáře k tomuto článku

  • Zdeněk Touš

    Dobrý den Marku. Velmi zajímavý článek, bohužel se smutným koncem. Už znáte příčinu?
    Dobrý den, co bylo příčinou se můžeme jen domnívat (zdravotní stav v souvislosti s věkem). Podrobněji jsme to nezjišťovali.

Přidat nový komentář