Matylda, výjimečná rysice...

Příběh rysice Matyldy se začal psát v roce 2010, kdy byla odchycena a v rámci telemetrického projektu, s jehož pomocí byla v národním parku Šumava sledována pohybová aktivita a chování rysa ostrovida, jí byl nasazen obojek s GPS. Díky tomu jsme mohli nahlédnout do jejího v mnoha směrech neobyčejného života.

Rys ostrovid, Šumava

Abych však mohl přiblížit její příběh lépe, musím se trochu vrátit v čase. Matylda přišla na svět v roce 2009 a je dcerou rysice Kubičky, která byla v minulosti také telemetricky sledována a její domovský okrsek se rozkládal v jihozápadní části Šumavy a Pošumaví, přibližně mezi obcemi Prášily, Nová Hůrka, Hartmanice, Rejštejn a Modrava (viz mapka s domovským okrskem Matyldy). Toto území hraje v životě Matyldy důležitou roli. Kubičku i s jejími potomky (staršími Matyldinými sourozenci) jsem měl možnost fotografovat v roce 2007 v oblasti Radkovského vrchu a také o čtyři roky později nedaleko Dobré Vody (více v článku „Rys ostrovid – letmá setkání“). Dne 17. března 2010 byla Kubička odchycena na Radkovském vrchu společně se svým odrostlým mládětem, což se v historii všech odchytů rysů na Šumavě stalo pouze jedenkrát. Rysiče byla samička, dostala telemetrický obojek a jméno Matylda. Od té chvíle jsme se mohli díky telemetrii a fotomonitoringu dozvědět o jejím životě mnoho zajímavého (fotomonitoring je metoda využití fotoaparátů s automatickou spouští, která umožňuje rozeznání rysů podle jejich skvrnitosti; ta je u každého jedince individuální, podobně jako otisky prstů u lidí – pozn. aut.).

Matylda a její domovský okrsek

Rys ostrovid, ŠumavaV prvním roce sledování se Matylda pohybovala z větší části v domovském okrsku své matky (na připojené mapě vyznačen červenou barvou). Jejich teritoria se překrývala přibližně z 80 %. Obecně se dá říci, že mladí rysi zpravidla zůstávají ve společnosti matky jen do jejího dalšího kaňkování a pak ji většinou opouštějí. Nemusí to ale být pravidlem. Stává se, že někteří se v mateřském teritoriu zdržují o něco déle, a obvykle to bývají právě samičky. I ony jsou však z něho postupně vytlačeny, aby si pro svůj život hledaly nové, neobsazené místo.
Dne 2. března 2011 se v oblasti Březníku nedaleko Dobré Vody podařilo Matyldu znovu odchytit a vyměnit jí obojek. Tentokrát dostala takový, který se po vybití baterie sám odepne a není potřeba ho sundávat. Z jednotlivých zaměření bylo patrné, že Matylda i v dalším roce stále částečně zůstávala v domovském okrsku své matky (na mapě ohraničeném černou barvou). Kubička v tom roce vrhla dvě mláďata, která se mi shodou okolností podařilo vyfotografovat (obr. 1). V průběhu roku 2011 a rok nato došlo k zajímavé a výjimečné změně. Díky fotomonitoringu bylo zjištěno, že Kubička se přesunula od svého dosavadního domovského okrsku více na sever, a to přibližně do oblasti kolem Keplů, Petrovic u Sušice a Sušice. Matylda tedy matku vytlačila z jejího domovského okrsku a obsadila ho. Ten rok přivedla na svět první dva potomky. Stalo se tak nedaleko Březníku, v místech, kde vrhala mláďata Kubička a kde se možná narodila i Matylda. Kubička podle údajů z fotomonitoringu v roce 2012 mláďata neměla. Její další vrhy přišly až v letech 2013 a 2014 – už v novém domovském okrsku.

Obr. 1: Mláďata rysice Kubičky z roku 2011, která se mi povedlo zdokumentovat.

Rys ostrovid, Šumava

První setkání

Osobně jsem se s Matyldou poprvé setkal v roce 2013. V polovině února jsem byl v jedné z přezimovacích obůrek fotografovat jelení zvěř. Zdržel jsem se až do doby, kdy světelné podmínky již byly na hranici možností mého fotoaparátu. Začal jsem pomalu balit, a zrovna když jsem fotoaparát uložil do batohu, tlupa asi 20 kusů jelení zvěře, v níž bylo několik jelenů, ale hlavně holá zvěř, se náhle rozprchla na všechny strany. Sledoval jsem, co se děje, a po chvilce jsem zahlédl rysa vybíhajícího z blízkého porostu. Využil momentu překvapení a po několika dlouhých rychlých skocích visel na zadní části těla jedné z laní. V další vteřině však spadl na zem a poté zmizel do blízkých olší, kde nějakou dobu odpočíval. Celý útok trval všeho všudy tři až čtyři vteřiny a odehrál se asi 80 metrů přede mnou. Většina zvěře v nastalém chaosu odběhla, ale některé kusy zůstaly na místě a upřeně sledovaly rysa (obr. 2). Ten se po chvilce zvedl a zatáhl do lesa, odkud předtím vyrazil k útoku. Až tehdy jsem si všiml, že má na krku obojek pro telemetrické sledování (obr. 3). Byla to Matylda.
Ve stejném roce jsem měl ještě příležitost sledovat a fotografovat chování Matyldy a jejích dvou mláďat v přezimovací obůrce u strženého koloucha. Po několikahodinovém čekání se náhle v protějším smrkovém porostu mihla drobná silueta a hned zase zmizela za rozpadlou kamennou zídkou na rozhraní lesa a louky. Předpokládal jsem, že to je rys, a očima jsem kontroloval všechna místa, kudy mohl ke kořisti projít. Na vrcholu kamenné zídky, v mezeře mezi dvěma silnými smrky, jsem se pohledem zastavil a nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Na zídce ležela dvě odrostlá rysičata a v poklidu sledovala okolí (obr. 4). Po chvilce se k nim přidala i Matylda, kterou jsem bezpečně poznal podle žlutého obojku. Několik minut se nic nedělo, až po chvíli se větší z mláďat vydalo lehkým klusem ke kořisti. Uběhly další minuty a stejným směrem se vypravilo i druhé z rysičat (obr. 5). Když se ke kořisti přiblížilo, jeho sourozenec se zvedl a pomalu odešel k matce. Po nějaké době se stejná situace opakovala, tentokrát však byla na řadě rysice (obr. 6). Po celou dobu, kdy se rysice věnovala kořisti, mláďata poslušně čekala v úkrytu na zídce. Další den se situace opakovala, jenom první přišla ke kořisti Matylda (obr. 7). Mláďata se postupně přidala. Hierarchie fungovala naprosto dokonale. Dokud se krmila matka, potomstvo čekalo opodál a při pokusu přiblížit se bylo vždy matkou důrazně odehnáno (obr. 8). Rysičata se ke kořisti odvážila až po jejím odchodu. První šlo dominantnější a až druhé to menší. Vyčkávací místo bylo stejné jako předchozí večer – na zídce mezi smrky. Torzo kolouchova těla bylo třetí den po stržení téměř dokonale zbaveno masa a zbyla pouze kůže, kosti a vnitřnosti. Dění vždy v naprostém klidu zpovzdálí sledovalo několik desítek kusů jelení zvěře.

  • Obr. 2: Matylda po nezdařeném lovu v přezimovací obůrce. Obr. 2: Matylda po nezdařeném lovu v přezimovací obůrce.
  • Obr. 3: Po krátkém odpočinku odběhla do míst, odkud předtím vyrazila k útoku. Obr. 3: Po krátkém odpočinku odběhla do míst, odkud předtím vyrazila k útoku.
  • Obr. 4: Na zídce poklidně ležela dvě odrostlá rysičata a sledovala okolí. Obr. 4: Na zídce poklidně ležela dvě odrostlá rysičata a sledovala okolí.
  • Obr. 5: Mladí rysové se postupně vystřídali u kořisti. Obr. 5: Mladí rysové se postupně vystřídali u kořisti.
  • Obr. 6: Podle žlutého obojku jsem Matyldu bezpečně poznal. Obr. 6: Podle žlutého obojku jsem Matyldu bezpečně poznal.
  • Obr. 7: Další den přišla první ke kořisti Matylda. Mláďata se postupně přidala. Obr. 7: Další den přišla první ke kořisti Matylda. Mláďata se postupně přidala.
  • Obr. 8: Dokud se krmila matka, potomstvo čekalo opodál. Při pokusu přiblížit se bylo vždy matkou důrazně odehnáno. Obr. 8: Dokud se krmila matka, potomstvo čekalo opodál. Při pokusu přiblížit se bylo vždy matkou důrazně odehnáno.

Další shledání opět u kořisti

V roce 2014 jsem se s Matyldou setkal začátkem března. Uprostřed velké louky byla nalezena stržená dospělá laň a navzdory velikosti kořisti vše nasvědčovalo tomu, že šlo o „práci“ rysa. Podle vypadané srsti bylo dokonce patrné, kde k útoku došlo a jak daleko laň odběhla. Tři večery jsem čekal v místě, odkud bylo na laň vidět, a i když byla hodně vzdálená na fotografování, doufal jsem, že rysa zastihnu cestou ke kořisti někde v okraji lesa a pořídím jeho snímek. Vždy ale přišel až po mně, za úplné tmy. Štěstí jsem měl až čtvrtý večer, kdy se mi – bohužel až za velkého šera – podařilo vyfotografovat dvě odrostlá rysičata (obr. 9) a téměř za tmy nafilmovat Matyldu s výrazným žlutým obojkem. Bylo neuvěřitelné, co jako lovec dokázala. Díky fotomonitoringu se časem ukázalo, že jedno z těchto mláďat (rysice pojmenovaná Míša) se přesunulo severozápadním směrem od Matyldina teritoria, přibližně do oblasti Keplů a Čachrova, kde se zdržuje dosud. Druhé se vydalo směrem na západ a v listopadu 2014 bylo vyfotografováno fotopastí v oblasti Hirschensteinu nedaleko Degendorfu v Německu.
V dalších letech jsme na sebe s Matyldou nenarazili tak, abych naše setkání mohl zdokumentovat. Vím jen, že v roce 2014/2015 měla jedno mládě. V následujícím roce vrhla dvě rysičata, o která ale v průběhu roku přišla. Jedno bylo sraženo autem nedaleko Dobré Vody (asi 250 m od mého bydliště), druhé se utopilo ve staré studni nedaleko Srní. V roce 2016/2017 měla Matylda jedno mládě. V následujícím roce 2017/2018 přivedla podle údajů z fotomonitoringu na svět tři rysičata, ale od září 2017 vodila už pouze dvě. Kolik z jejích mláďat se dožilo dospělosti a úspěšně se začlenilo do šumavské rysí populace, není jasné. Je prokázáno, že přirozená mortalita rysičat a mladých jedinců dosahuje více než 50 %. Pokud vezmu v úvahu ještě střety s automobily nebo pytláctví, dožít se dospělosti je u mladých rysů velice složité. Především na okrajích oblasti jejich trvalého výskytu po obou stranách naší hranice.

Obr. 9: Matyldini potomci z roku 2014. Díky fotomonitoringu se je podařilo zdokumentovat i v dalších letech.

Rys ostrovid, Šumava

Má můj velký respekt

Letos v únoru jsem si několikaletou absenci setkání s Matyldou vynahradil, když ze šesti večerů strávených ve fotokrytu u strženého koloucha jsem měl možnost ji třikrát fotografovat, a to i se dvěma odrostlými potomky. Měl jsem skutečně štěstí, neboť jediné vhodné místo na postavení krytu bylo poměrně blízko od rysí kořisti. Šumění potoka za zády však dávalo jistou naději na úspěch a celý týden také výjimečně vál severovýchodní vítr, což bylo další plus a důvod, abych zariskoval. V opačném případě by mé šance byly nereálné. Povedlo se a já měl možnost po letech znovu pozorovat zkušenou rysí mámu (tentokrát již bez obojku) i s mláďaty v jejich přirozeném prostředí (obr. 10, 11, 12, 13). Byl to nepopsatelný pocit. Domů jsem vždy odcházel plný dojmů, opatrně až za úplné tmy, abych je nezradil.
Mít možnost pozorovat nebo fotografovat ve volné přírodě rysa ostrovida je vždy nevšední zážitek, u kterého se vám bude určitě tajit dech. Setkávat se ale s rysem, kterého znáte již několik let, znamená, že si k němu postupem času vytvoříte důvěrnější vztah. A tak to i cítím. Matylda je pro mě ve všech ohledech především mimořádný lovec, který se specializuje na jelení zvěř, a její schopnosti mě asi nikdy nepřestanou udivovat. Mám k ní neobyčejný respekt.

  • Obr. 10: Zažíval jsem nepopsatelný pocit, být tak blízko. Obr. 10: Zažíval jsem nepopsatelný pocit, být tak blízko.
  • Obr. 11: Mladí rysové u strženého koloucha. Obr. 11: Mladí rysové u strženého koloucha.
  • Obr. 12: Výjimečná rysí máma. Matylda se svými mláďaty u kořisti (únor 2018).	Obr. 12: Výjimečná rysí máma. Matylda se svými mláďaty u kořisti (únor 2018).
  • Obr. 13: Matylda je mimořádný lovec, který se specializuje na jelení zvěř. Obr. 13: Matylda je mimořádný lovec, který se specializuje na jelení zvěř.

Komentáře k tomuto článku

  • Roman Vácha

    Závidím a přeji Vám Vaši práci a nádherné výsledky.

  • Václav Burle

    Pěkný, blahopřeji a děkuji. Fotografů přírody je hodně. Chybí ale borci, kteří k fotografiím umí i něco pěkného a zajímavého napsat. A vy máte dobře našlápnuto.

  • Miroslav Antolík

    Hlboká poklona a klobúk dolu pred ňou, ale hlavne pred Vami.

  • Špačková

    Děkuji moc za článek.

Přidat nový komentář