Význační jeleni jihozápadní Šumavy

Fotografování a lovu jelení zvěře ve volné přírodě věnuji během roku mnoho času a především při prvně jmenované činnosti se na svých výpravách za jeleny dostávám na různá místa jihozápadní Šumavy. Ani mezi zvěří, již jsem měl v průběhu posledních 15 let možnost pozorovat, ani při prohlídkách shozů, které prošly mýma rukama, jsem však nenarazil na jelena z této oblasti, jehož paroží by překonalo 200 b. CIC. Až v r. 2012 shozy dvou jelenů tuto hranici o několik bodů překročily.

V 80. letech minulého století byla Šumava rozdělena na dvě jelení oblasti: Oblast chovu jelení zvěře (OCHJZ) Šumava-sever s rozlohou 44 000 ha a OCHJZ Šumava-jih s rozlohou 57 213 ha. Činnost těchto jeleních oblastí byla ukončena se změnou legislativy po r. 1989. Po vzniku Národního parku Šumava (1991) došlo v r. 1993 ke spojení území obou někdejších oblastí. V r. 2005 byla rozhodnutím státní správy (Ministerstvo životního prostředí) vymezena oblast chovu jelení zvěře „Šumava“, která se rozkládá na území dnešního NP (výměra 68 tis. ha). Ve svém ohlédnutí za význačnými jeleními trofejemi nejen let minulých se budu věnovat pouze bývalé OCHJZ Šumava-sever, jejíž část jsem měl možnost během dosavadního působení důkladněji poznat. Rozkládala se v okrese Klatovy na území spravovaném někdejšími Vojenskými lesy a statky Sušice (lesní správy /LS/ Křemelná, Prášily a Srní) a Západočeskými státními lesy (lesní závody /LZ/ Kašperské Hory, Železná Ruda a Nýrsko).

STÁVANIŠTĚ A ŘÍJIŠTĚ SILNÝCH JELENŮ

Od r. 1999 nebyl na území bývalé OCHJZ Šumava-sever oficiálně uloven či zaznamenán (např. nálezem shozů) jediný jelen s trofejí přesahující 200 b. CIC a oficiálně nikdy v historii se nepodařilo ulovit či zaznamenat jelena, jehož paroží by překonalo hranici pro udělení zlaté medaile (210 b. CIC). Budeme-li pátrat hlouběji, v 80. a 90. letech minulého století, zjistíme, že situace s jeleny s trofejí blížící se 200 b. CIC, příp. ji překračující, byla výrazně lepší (tabulka). Nutno dodat, že některé údaje potřebné k úplnosti tabulky se bohužel nepodařilo shromáždit a také bodová hodnota trofeje některých jelenů není zcela přesná, ale pouze zaokrouhlená na celé číslo. V 80. a 90. letech se každoročně ulovilo také několik jelenů s bodovou hodnotou přesahující hranici pro udělení stříbrné medaile, ale protože spolehlivé informace o nich se nedají získat, do přehledu nebyli zařazeni.
Podrobným zjišťováním míst ulovení jsem vypátral, že všichni jeleni z připojené tabulky, kteří byli uloveni na LS Prášily a Křemelná, a v jednom případě pravděpodobně také v honitbě Mysliveckého sdružení Javorná, se během říje a v době ulovení vyskytovali přibližně v oblasti vymezené obcemi Prášily, Hůrka a Skelná. Tito jeleni většinou zimovali na území okolo Javorné, Čachrova a Běšin. Místa ulovení jelenů z LZ Kašperské Hory a LS Srní na Modravsku lze ohraničit vrcholy Studené hory, Medvědí hory a Oblíku v oblasti Rokyteckých slatí. Zimoviště těchto byla převážně na německé straně Šumavy.
význační jeleni

  • Obr. 1: Jeden z prvních silných jelenů bývalé OCHJZ Šumava-sever: 197,72 b. CIC. Rok ulovení 1967, lovec O. Koutenka. Obr. 1: Jeden z prvních silných jelenů bývalé OCHJZ Šumava-sever: 197,72 b. CIC. Rok ulovení 1967, lovec O. Koutenka.
  • Obr. 2: Nejsilnější jelen ulovený u VLS Sušice – na LS Prášily: 207,09 b. CIC. Rok ulovení 1982, lovec L. Helcl. Obr. 2: Nejsilnější jelen ulovený u VLS Sušice – na LS Prášily: 207,09 b. CIC. Rok ulovení 1982, lovec L. Helcl.
  • Obr. 3: Silný jelen ulovený u VLS Sušice, LS Prášily: 204,10 b. CIC). Rok ulovení 1983, lovec M. Pomezný. Obr. 3: Silný jelen ulovený u VLS Sušice, LS Prášily: 204,10 b. CIC). Rok ulovení 1983, lovec M. Pomezný.
  • Obr. 4: Druhý nejsilnější od VLS Sušice byl uloven na LS Křemelná: 205,01 b. CIC). Rok ulovení 1990, lovec J. Heřman. Obr. 4: Druhý nejsilnější od VLS Sušice byl uloven na LS Křemelná: 205,01 b. CIC). Rok ulovení 1990, lovec J. Heřman.
  • Obr. 5: Jelen (203,00 CIC) ulovený v r. 1991 na LZ Kašperské Hory (LS Modrava): 203,00 b. CIC, lovec V. Rada. Obr. 5: Jelen (203,00 CIC) ulovený v r. 1991 na LZ Kašperské Hory (LS Modrava): 203,00 b. CIC, lovec V. Rada.
  • Obr. 6: V r. 1994 byl na LZ Kašperské Hory (LS Modrava) uloven další „dvěstěbodový“ jelen: 202,79 b. CIC, lovec A. Králík. Obr. 6: V r. 1994 byl na LZ Kašperské Hory (LS Modrava) uloven další „dvěstěbodový“ jelen: 202,79 b. CIC, lovec A. Králík.
  • Obr. 7: Patrně nejsilnější trofej bývalé OCHJZ Šumava-sever: 208,48 CIC. Jelen byl uloven v r. 1988 v honitbě Mysliveckého sdružení Javorná, lovec J. Kolář. Obr. 7: Patrně nejsilnější trofej bývalé OCHJZ Šumava-sever: 208,48 CIC. Jelen byl uloven v r. 1988 v honitbě Mysliveckého sdružení Javorná, lovec J. Kolář.

ZMĚNY K HORŠÍMU A K LEPŠÍMU …

Nelze si nevšimnout přibližně desetiletého cyklu v úlovcích význačných trofejí, který je z tabulky na první pohled patrný a byl by ještě výraznější, pokud by do ní byli zařazeni také jeleni s hodnotou trofeje 180–195 b. CIC, ulovení ve věku kolem 12 let. V případě LS Prášily by tato skutečnost byla zcela evidentní. Tento cyklus končí 90. léty. Tehdy a na počátku nového tisíciletí byl stav jelenů v celé oblasti po všech stránkách horší. Za úbytkem nejen bodově silných jelenů stálo od počátku 90. let uvolnění morálky ve společnosti a „mizení jelenů“ v pomyslné „černé díře“. V r. 1991 došlo v popisované oblasti k zásadní změně, kterou bylo vyhlášení NP Šumava. V r. 1993 převzala hospodaření a výkon práva myslivosti na rozsáhlém území od VLS Sušice a Lesů České republiky, s. p, Správa Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava. Reakcí na rapidní úbytek jelenů na území NP Šumava bylo v r. 1996 rozhodnutí státní správy Ministerstva životního prostředí zastavit na tříleté období lov jelenů II. a III. věkové třídy. V následujících dvou stejně dlouhých obdobích byl již povolen lov jelenů ve všech věkových třídách, ale s podstatným omezením: z jelenů ve věku od pěti let bylo možné lovit maximálně osmeráky. Od r. 1999 byl postupně budován systém přezimovacích obůrek, které se výraznou měrou podílejí nejen na snížení škod působených jelení zvěří na lesních porostech, ale také na zlepšení věkové struktury samčí části populace ve prospěch starších jedinců. V r. 2005 se změnila kritéria lovu – bylo povoleno lovit jeleny starší pěti let do členitosti paroží vidlicového desateráka. Díky dlouhodobému dodržování uvedených opatření se poměr pohlaví jelení zvěře postupně vyrovnával a upravila se i věková struktura jelenů.

NÁVRAT KAPITÁLNÍCH JELENŮ

Začátek současného desetiletí přinesl velkou událost: v r. 2012 shozy svou kapitálních jelenů překonaly hranici 200 b. CIC. Bylo to poprvé po 13 letech. V prvním případě jde o jelena z LS Srní, díky médiím známého i veřejnosti pod jménem Král (obr. 15 a obr. 12). Jeho shozy z r. 2012 byly ohodnoceny na 204 b. CIC (obr. 13). Druhý jelen (obr. 8 a 9) se zdržoval na území LS Prášily a jeho shozy dosáhly hodnoty 203 b. CIC (obr. 10). Kromě nich byli pozorováni další silní jeleni s parožím kolem 180–190 b. CIC.
Jestliže r. 2012 byl z hlediska šumavských jelenů rokem významným, letošní rok byl historickým, neboť se podařilo zdokumentovat prvního jelena z uvedené oblasti, jehož paroží překročilo hranici pro udělení zlaté medaile. Letošní shozy odhadem dvanáctiletého Krále, zimujícího na LS Srní, byly ohodnoceny na 212 b. CIC (obr. 14)! Prášilský jelen nosil paroží hodnoty „pouze“ 201 b. CIC (obr. 11), ale jako desetiletý má ještě další roky před sebou.
Pro mě osobně to má ještě jeden významný aspekt: oba kapitální jeleny jsem měl možnost pozorovat a také fotografovat kromě zimního období i v jejich přirozeném prostředí ve volné přírodě na Prášilsku (obr. 9) a v oblasti Rokyteckých slatí (15). Tedy v místech, kde se již v minulosti silní jeleni vyskytovali.

  • Obr. 8: Jelen z LS Prášily v přezimovací obůrce v zimě 2011/2012. Jeho shozy byly ohodnoceny na 203 b. CIC. Obr. 8: Jelen z LS Prášily v přezimovací obůrce v zimě 2011/2012. Jeho shozy byly ohodnoceny na 203 b. CIC.
  • Obr. 9: Prášilský jelen v létě 2012. Obr. 9: Prášilský jelen v létě 2012.
  • Obr. 12: Jelen známý jako Král, zimující v přezimovací obůrce na LS Srní (zima 2012/2013). Obr. 12: Jelen známý jako Král, zimující v přezimovací obůrce na LS Srní (zima 2012/2013).
  • Obr. 15: Jelen Král v říji 2012. Oficiálně historicky první jelen z jihozápadní Šumavy, jehož paroží překročilo hranici pro udělení zlaté medaile – shozy byly na přehlídce trofejí ve Vimperku v březnu 2013 ohodnoceny na 212  b. CIC. Obr. 15: Jelen Král v říji 2012. Oficiálně historicky první jelen z jihozápadní Šumavy, jehož paroží překročilo hranici pro udělení zlaté medaile – shozy byly na přehlídce trofejí ve Vimperku v březnu 2013 ohodnoceny na 212 b. CIC.
  • ObrObr. 10: Shozy prášilského jelena z roku 2012 (203 b. CIC). ObrObr. 10: Shozy prášilského jelena z roku 2012 (203 b. CIC).
  • Obr. 11: Shozy prášilského jelena z roku 2013 (201 b. CIC). Obr. 11: Shozy prášilského jelena z roku 2013 (201 b. CIC).
  • Obr. 13: Shozy jelena Krále z r. 2012 (204 b. CIC). Obr. 13: Shozy jelena Krále z r. 2012 (204 b. CIC).
  • Obr. 14: Shozy jelena Krále z r. 2013 (212 b. CIC). Obr. 14: Shozy jelena Krále z r. 2013 (212 b. CIC).

OBRAT K LEPŠÍMU … ALE JEN NĚKDE

Je zřejmé, že jeleni s trofejemi blížícími se 200 b. CIC, resp. tuto hranici přesahujícími, byli v popisované oblasti loveni hlavně v 80. a v první polovině 90. let, tedy v období, kdy tam byly stavy jelení zvěře nejvyšší. Při vysoké populační hustotě bylo umožněno více jelenům zestárnout a naplno projevit svůj potenciál. Postupnou redukcí stavů jelení zvěře v druhé polovině 80. let, ale hlavně prudkým zásahem do její populace po r. 1989 došlo na dlouhou dobu k významnému úbytku jelenů III., ale i II. věkové třídy. Na území NP Šumava se však postupně díky dodržování kritérií odstřelu jelenů a již více než desetileté existenci přezimovacích obůrek podařilo věkovou strukturu jelenů zlepšit, v populaci je více starších jelenů a někteří se dožívají i nadprůměrně vysokého věku. Nutno však dodat, že se to bohužel týká většinou pouze jelenů zimujících v obůrkách. Ostatně jak si vysvětlit, že ačkoliv kolouši jsou kladeni v poměru 1:1 a laní se každoročně loví přibližně třikrát více než jelenů, podíl starších jelenů se nezvyšuje? Podle mého dlouholetého sledování jelenů v jihozápadní části NP v období říje lze staré a bodově významné jeleny pozorovat pouze v oblastech hraničních hřebenů na Modravsku, na území Rokyteckých slatích a v malé míře na Prášilsku. Tito jeleni tráví zimu zpravidla v některé z přezimovacích obůrek. V ostatních částech Šumavy směrem do našeho vnitrozemí je během říje až na naprosté výjimky problém setkat se jeleny ve věku nad osm let.

Do hodnocení kvality populace šumavské jelení zvěře se nebudu pouštět, ale rád bych poukázal na jeden nezpochybnitelný fakt. Přestože je místní zvěř vázána především na rozsáhlé lesní komplexy ve vyšší nadmořské výšce, s nízkou úživností, a zimní přikrmování nijak nevybočuje z běžných zvyklostí (v NP je soustředěno především do přezimovacích obůrek), můžeme se i v těchto podmínkách dočkat silných či jinak atraktivních trofejí. Podmínkou však je umožnit jelenům dožít se vyššího věku.

Komentáře k tomuto článku

  • Jiří Olejník

    NP Šumava má můj respekt a obdiv. K tomu není co dodat než popřát, aby chovatelská kriteria a systém myslivosti v současnosti nastavený vydržel co nejdéle.

  • Lenore

    Hello md-wildlifephoto.cz webmaster, Your posts are always on point.

Přidat nový komentář